Čas vykynul
kde se v něm vzalo tolik jezer
a každé po mně jeho ruce hází
hříšníka
co vyzpovídal k/něze
však nezastavil příval z rozvalených hrází
žal burácel a kvílivě si zpíval
byl bez břehů a vesel
a přec tak vesel se mi zdál
hlas vězel ve mně kovem
čas vykynul
a v pekle pečen
kov jako máslo v prstech tál
ztratil se obraz na planině Nasca
jen duhové tam zbylo pírko z kolibříka
mě nelaskavou laskávala láska
pak ráno – k úžasu – a srdce ještě tiká…
|
![[*]](./images/iconic/default_icon.gif){kind=icon}
Zasláno 22-2-06 v 22:45
