poslední koncert
Rozvážně usedl na židli
Z modrého sametu opatrně
rozbalil stařičké housle
zabrnkal na struny Trochu je doladil
Kličkou natáhl metronom Závaží
na kyvadélku posunul až nahoru
ke značce ospalého larga
poposedl si na kraj
a zavřel oči
Pečlivě klade prsty na hmatník
a smyčec klouže po strunách
stejně jako včera před týdnem a loni
ale dneska se děje něco divného
Závažíčko pomalu klouže dolů
přes andante k moderatu
a hudba se rozbíhá
jako hřebeček bez uzdy
ale unavené prsty
už nestačí cválajícímu rytmu
a nezahrané noty se stydlivě
po špičkách
vytrácejí z pokoje
Najednou
u veselého a hopsavého allegra
prudká bolest pod zpocenou košilí
ale ruce hrají dál
a až po chvilce padají do klína
Muž se předkloní
aby zastavil ten poblázněný metronom
a pak si odpočinul třeba vstal
a nalil si z konvičky trochu čaje
nebo kávy od snídaně Už to nestihne
Noty padají na podlahu
housle padají parkety padají
starý muž na nich leží a nedýchá
ale jeho prsty pořád drží nalomený smyčec
a všude je ticho Jenom na stole
na sepraném ubruse
vedle vázičky se slaměnkami
šílený bubeník dál udává rytmus
čtyřem prázdným stěnám
kočí
který žene chromé koně
přes pláň Kopyta tepají
ve zběsilém tempu
vivace
presta
prestissima
Nakonec každému
i hodinovému pérku dojdou síly
Strojek se zastaví
a k velké radosti sousedů
je konečně v celém domě
opravdové definitivní
a absolutní
ticho
|
![[*]](./images/iconic/default_icon.gif){kind=icon}
Zasláno 10-10-06 v 08:35
