poslední koncert
Rozváľně usedl na ľidli
Z modrého sametu opatrně
rozbalil stařičké housle
zabrnkal na struny Trochu je doladil
Kličkou natáhl metronom Závaľí
na kyvadélku posunul aľ nahoru
ke značce ospalého larga
poposedl si na kraj
a zavřel oči
Pečlivě klade prsty na hmatník
a smyčec klouľe po strunách
stejně jako včera před týdnem a loni
ale dneska se děje něco divného
Závaľíčko pomalu klouľe dolů
přes andante k moderatu
a hudba se rozbíhá
jako hřebeček bez uzdy
ale unavené prsty
uľ nestačí cválajícímu rytmu
a nezahrané noty se stydlivě
po ąpičkách
vytrácejí z pokoje
Najednou
u veselého a hopsavého allegra
prudká bolest pod zpocenou koąilí
ale ruce hrají dál
a aľ po chvilce padají do klína
Muľ se předkloní
aby zastavil ten poblázněný metronom
a pak si odpočinul třeba vstal
a nalil si z konvičky trochu čaje
nebo kávy od snídaně Uľ to nestihne
Noty padají na podlahu
housle padají parkety padají
starý muľ na nich leľí a nedýchá
ale jeho prsty pořád drľí nalomený smyčec
a vąude je ticho Jenom na stole
na sepraném ubruse
vedle vázičky se slaměnkami
ąílený bubeník dál udává rytmus
čtyřem prázdným stěnám
kočí
který ľene chromé koně
přes pláň Kopyta tepají
ve zběsilém tempu
vivace
presta
prestissima
Nakonec kaľdému
i hodinovému pérku dojdou síly
Strojek se zastaví
a k velké radosti sousedů
je konečně v celém domě
opravdové definitivní
a absolutní
ticho
|
![[*]](./images/iconic/default_icon.gif){kind=icon}
Zasláno 10-10-06 v 08:35
