12 a 1/2
?ebrák s papírovou ikonou na krku
uprostřed Lvova na křiľovatce za operou
mi připomněl, ľe ľiju
i kdyľ si moľná někde hýčkám rakovinu
ale co na tom teď záleľí
Zítra nechám zabít naąe dítě
kterýmu jsme nestihli dát jméno
a já mám strach
ľe se to smí
Zbývá 12 a 1/2 hodin ľití
Počítám ulámané vteřiny
z nehtů čarodejnic
co zakleli jsme do chmýří
přezrálých pampeliąek
na poli plným plechovejch panáků
Počítám uřezané choboty indických slonů
těch pro radost
a ukradený sponky do vlasů princezny
co křičela v průchodu rozkoąí
uľ dost
Zabil jsem Boha Lásko
v pátým patře tohodle ąpitálu
kde dezinfekcí smejvaj kocovinu
z těl nevěřících andělů
Svítá. Zhasli neonový nebe. Vľdycky jsem si říkal, kdo to dělá? Ale asi automat. No jo, automatickej svět. Svítá. A tramvaje vrejvaj skoby do
ticha.
|