v hospodě Hvězda
tam vzadu v zakázaném sadu
kde říjen věří listopadu
že bude Martina
a přijdou koně bílí
v hospodě Hvězda na jablečné míli
kde stěny za léta obrostly větvemi
na ostří slova jsme si rozdělili
stůl napůl ubrus na šest kousků
poslední kapku vína pro bohy pod zemí
a číšník v koutě plakal do ubrousku
že jsme mu jablka na hvězdy rozkrájeli
a dokud světem svět už nebudeme celí
|