Tolik se dá říct

            co do krychle se vejde
                    citů beze zbytku
            vydělím poté sečtu
            spočítám
kolik času dáno bylo mi
            na napsání
            života beze

slov začít znovu mluvit
            u kulatého stolu
                                   zasednout
            s rytíři cti
            se zvířaty
            s bohem
            se sebou
se do tónu zaposlechnout
           
ticho
neznamená smrt
to jen řečeno již bylo

domluvit smluvit
všechno pohledem
dá se
            rychleji a lépe

z konce vylovit rybu příběhu
            a pak jí vyhodit
            vzhůru ke slunci
            pohledem
s ní se vrátit do odlesku
pochopení očí chladivých vod slz

a nezapomenout na ty
            kdož ukázali cestu

bez potlesku
se navrátit
            zpět dovnitř těla
                                hlavy
                                břicha
pocitů a bolestivých citů
jež vyřčenými ztratily se
            v nenávratnu
            černých děr
            a kosmického prachu

není cesty zpět
            když jednou uvidíš
            když jednou ukážeš (sobě)
            tvé šance
            že se navrátíš se limitně blíží
                                               NULE

a přeci do posledního dechu
lapeš – ryba vyhozená ke slunci –
            vzpomínáš?

            po vzduchu pochopení
            potom nic už není
                        když jsi promluvil
            o ničem to není
            když jsi promluvil