kde se v něm vzalo tolik jezer
a kaµdé po mně jeho ruce hází
hří±níka
co vyzpovídal k/něze
v±ak nezastavil příval z rozvalených hrází
µal burácel a kvílivě si zpíval
byl bez břehů a vesel
a přec tak vesel se mi zdál
hlas vězel ve mně kovem
čas vykynul
a v pekle pečen
kov jako máslo v prstech tál
ztratil se obraz na planině Nasca
jen duhové tam zbylo pírko z kolibříka
mě nelaskavou laskávala láska
pak ráno – k úµasu – a srdce je±tě tiká…