kde se v něm vzalo tolik jezer
a každé po mně jeho ruce hází
hříšníka
co vyzpovídal k/něze
však nezastavil příval z rozvalených hrází

žal burácel a kvílivě si zpíval
byl bez břehů a vesel
a přec tak vesel se mi zdál

hlas vězel ve mně kovem
čas vykynul
a v pekle pečen
kov jako máslo v prstech tál

ztratil se obraz na planině Nasca
jen duhové tam zbylo pírko z kolibříka
mě nelaskavou laskávala láska

pak ráno – k úžasu – a srdce ještě tiká…